Historie čaje
Jak už to u mnohých věcí bývá, čaj byl objeven podle staré legendy zcela náhodně. Stalo se tak už před 4. tisíci lety, tedy asi ve stejném období, kdy vznikalo v oblasti Mezopotámie klínové písmo. Přestože je historie čaje dlouhá, do Evropy se dostal až v novověku. Mnoho Evropanů si pod pojmem „čaj“ představí pouze konzumní zboží, krabičku čajových pytlíků koupenou v supermarketu. Čaj však není obyčejný nápoj, čaj je rituál…
Čaj byl objeven náhodou
Nejstarší zmínka o čaji pochází ze starověké Číny už z třetího tisíciletí před našim letopočtem. Podle prastaré legendy objevil čaj tehdejší císař Shen Nung při jedné z cest po čínské říši. Císař si jednoho večera u ohniště z hygienických důvodů převařoval vodu, když tu lehce zafoukal vítr a několik lístků z keře nad jeho hlavou spadlo rovnou do kotlíku s horkou vodou. Když je chtěl císař vytáhnout, upoutala ho lahodná vůně, která z kotlíku vycházela. Neváhal a vodu ochutnal. Byl překvapen nejen vynikající chutí tohoto nápoje, ale i povzbudivými a osvěžujícími účinky. Císař byl tímto objevem nadšený a pojmenoval zázračný nápoj jako „te“.
Jestli je tato legenda pravdivá, nevíme. Pravdou ale je, že pití čaje se rozšířilo i mezi širší vrstvy lidí až za dynastie Tchang (907 - 618 př. n. l.). Tehdy se sklizený čaj napařil a poté lisoval do koláčů a cihel, které se před přípravou nápoje rozdrtili v kamenném hmoždíři. Vzniklý prášek se buď přímo vařil ve vodě, nebo se zalil horkou vodou. Čaj se však nekonzumoval v této podobě – důležité bylo následné našlehání bambusovou metličkou.
Když se kolem roku 1190 vracel japonský buddhistický mnich Eisei ze studií v Číně, podařilo se mu propašovat několik čajových semínek do své domoviny. Kromě semínek ale mnich přišel i s metodou šlehání čaje bambusovou metličkou, která se později stala základem celého čajového obřadu. Ten je už po staletí důležitou součástí japonské kultury. Čaj se tak do Japonska rozšířil stejně náhodně, jako byl v Číně objeven.
Čaj se dostává do Evropy
Zajímavým faktem je, že se Marco Polo ve svém cestopisném díle Milion z cest po Číně o čaji vůbec nezmiňuje. Jedním z vysvětlení může být tehdejší vládnoucí dynastie Jüan, která se o čajovou kulturu a zvyklosti poddaných příliš nezajímala. Proto se čaj dostal poprvé do Evropy až v roce 1610, kdy jej přivezla holandská obchdoní loď jako nový dovozní artikl. Dovoz byl ale ještě dlouhou dobu omezený, neboť obchodní lodě byly na cestách mnohy více jak jeden rok. Čaj byl v Evropě tedy velmi drahým zbožím a mohli si jej dovolit jen nejbohatší vrstvy společnosti. Mezi lidmi se také povídalo, že pitím čaje ztrácí muži na přitažlivosti pro ženy. Ke snížení ceny čaje a masivnímu rozšíření došlo až v polovině 18. století.
Veškerý, do té doby konzumovaný čaj, byl zelený čaj. Když se ale začal do Evropy ve velkém dovážet, ztrácel zdlouhavými plavbami na své kvalitě a chuti. Tak byl vlastně z nutnosti objeven černý čaj vzniklý fermentací zelených čajových lístků, který vydržel poživatelný delší dobu. Ten má silnější aroma i vyšší obsah kofeinu.
Největšími evropskými čajovými velmocemi se stalo Portugalsko a Holandsko. Třetí velmocí se stala Anglie poté, co si roku 1660 vzal král Karel II. za manželku portugalskou princeznou Kateřinou z Braganzy – velkou milovnici čaje. Díky ní si čaj oblíbil nejen sám král, ale i celá Anglie. A právě Britové jsou dnes hned po Irech nejnáruživějšími pijáky čaje na světě. A jak jsme na tom my, Češi? Do českých domácností se čaj dostal až v druhé polovině 19. století. Už i plzeňské pivo bylo Čechům v té době známější než kterýkoliv čaj. Je tedy jasné, kterému moku dáváme přednost.